není to způsob, jakým začínají všechny tragické příběhy, způsob, jakým se zlomí všechna srdce?
je tu ten chlapec, a i když ho miluji, miluje někoho jiného. A i když bych dal cokoli, abych byl tím, koho si vybral, nejsem. A i když jsem se tolik modlil, aby to Bůh tentokrát nechal fungovat, jen tentokrát, prosím, Bože, můžeš se chovat, jako by ti na mně záleželo … nefungovalo to.
je tu ten chlapec a myslím, že je krásný a naše osobnosti se jen pletou a chci být jeho nejlepším přítelem na celý život. Ale miluje někoho jiného.
a nejtěžší na tom není, že chlapec miluje jinou dívku víc než já.
nejtěžší je, že jsem měl tuto zvláštní myšlenku: Bůh, myslím, musí milovat tuto druhou dívku víc než já.
nejtěžší je, že jsem měl tuto zvláštní myšlenku: Bůh, myslím, musí milovat tuto druhou dívku víc než já.
Na dlouhou dobu to je jediné vysvětlení, které jsem měl, jediný důvod, proč jsem přišel na to, proč ona má kluka a já ne. Bůh zářilo jeho světlo na její život a ne můj, on se rozhodl laskavost jí a ne mě, že ona je požehnaný a já ne.
na rozdíl od ní mám trochu nadváhu, bojuji s depresí, Nejsem si jistý, můj obličej postrádá krásu, jsem o několik velikostí příliš velký a moje mysl je zlomená způsoby nepředstavitelnými.
bylo mi řečeno, že pokud budu cvičit a jíst dobře, budu šťastnější a budu hezčí a někdo mě konečně bude moci milovat.
v mých nejtemnějších okamžicích jsou to myšlenky, které mě oslovují.
ale nemyslím si, že mají pravdu. Je tu jedna moje část, která se bouří proti všem těm hlasům-hlasy ostatních, které říkají, že se musím změnit, a můj vlastní hlas říká, že mě Bůh miluje méně.
to je ta část mě, která stále věří, že stále vyvolává ruce v radostné uctívání a dostane „On je tady“ vytetovat na předloktí, aby mi připomněl, že jsem nikdy sám.
byl jsem v poslední době tak osamělý. Po práci o půlnoci jsem se vydal na putování po Manhattanu, pláč a nechávám samotu, aby se na mě umyla. Kdykoli nejsem s lidmi, jsem rozdrcen vědomím své samoty.
ale nejsem. Tedy sám. To je celý smysl mého tetování, je to, že nikdy nejsem sám. Že Bůh je se mnou.
a možná si chlapec nevybral někoho jiného, protože mě Bůh miluje méně. Možná je to jen tím, že Bůh chce, abych se teď soustředil na něj.
Možná je tohle období pro mě si uvědomit, naprostá a stálá přítomnost Boha v mém životě a vyhřívat se v tom.
chci, aby mě někdo miloval. Chci přestat být depresivní, přestat mít pocit, že jsem v krabici, ze které mě osvobodí jen smrt. V poslední době se znovu potýkám se sebevražednými myšlenkami, protože jsem osamělá a překonaná.
a pokaždé mě něco zastaví. Přítel, nebo ohromující únava, nebo prostý fakt, že chci žít, sakra.
chci žít.
chci milovat.
myslím, že právě na to se mám zaměřit. Ne chlapec. Ne jeho holka. Není to můj nedostatek být jí. Musím se soustředit na život pro něco většího a milovat někoho většího.
musím se soustředit na život pro něco většího a milovat někoho většího.
to se nesnažím příliš zjednodušit nebo říct, že to bude snadné, nebo že budu od této chvíle šťastný. Pravděpodobně budu stále volat svým přátelům pláč v 1 am (shoutout na Chi) nebo mít nutkání ublížit si nebo přemýšlet, jestli mě Bůh opravdu miluje. Ale i přes to všechno se o to pokusím.
protože chci žít. Chci milovat. A odmítám být jen další tragickou historkou o zlomeném srdci. Nejsem jen další zlomená holka. Mám pocit, že moje mysl je zbitá a zbitá a ohnutá, ale to není můj konec. Jsem osamělá a smutná a neopětovaná láska je na hovno, je to opravdu na hovno, ale není to můj konec. To nemůže být.
Karis je absolventkou NYU v New Yorku. Její psaní se objevilo online se Seventeen i Good Housekeeping. Bloguje na karisrogerson.com. Chcete-li zůstat informováni o všem jejím psaní, zaregistrujte se zde.