pojem levirát manželství, z latinského levir což znamená, manžela, bratra nebo švagra, odkazuje k manželství mezi vdovu a jejího zesnulého manžela, bratra. Pokud ženatý muž zemřel bez syna, měl se jeho bratr oženit s vdovou. Praxe se odráží ve třech starozákonních textech: Gn 38.6-11, kniha Ruth a Dt 25.5–10.
účelem zákona v Deuteronomii bylo zabránit ztrátě rodinného majetku vdovou sňatkem mimo klan. Zákon se vztahoval pouze na případ bratrů, kteří spolu žili a pracovali na společném majetku. Na levirát manželství by pojistit problém zemřelého a předat dědictví prvorozeného z nové unie. Později, levirát právo uplatnit pouze v případě, že dítě se narodil, od dcery mohly dědit (Nm 27.8; 36.6–7). Pokud se švagr odmítl oženit, jeho švagrová veřejně sundala sandál a plivla mu do tváře, protože odmítl postavit dům svého bratra (Dt 25.7-10). V Ruth, ve výchozím nastavení švagra, ostatní příbuzní měli povinnost oženit se s vdovou v pořadí blízkost příbuzenství s ní. Vdova i příbuzný by se v tomto případě mohli odmítnout oženit bez hanby (Ru 3.10; 3.13).
V Mt 22.23–28; Mk 12.18–23; Lk 20.27–33, otázka pro Krista o vdovu si bere sedm bratrů odráží levirát zákon. Ačkoli nebyl nalezen v Kodexu Hammurabi, zvyk byl známý také mezi Asyřany a Chetity. Zde smrt během angažmá také vstoupila v platnost zákon .
bibliografie: str. cruveilhier, „Le Lévirat chez les Hébreux et chez les Assyriens,“ Revue biblique 34 (Paříž 1925) 524-546. m. burrows, „Levirate Marriage in Israel,“ Journal of Biblical Literature 59 (Boston 1940) 23-33. r. de vaux, starověký Izrael, jeho život a instituce, tr. j. mchugh (New York 1961) 37-38.