Fotografie 1 a 2 ukazují, mořská sůl, zatímco foto 3 ukazuje tabulka sůl.
i když mohou chutnat odlišně od náročného šéfkuchaře a jejich krystaly mohou pod mikroskopem vypadat jinak, stolní sůl a mořská sůl jsou v podstatě jen chlorid sodný. Zatímco mořská sůl obsahuje některé další minerály, jako je chlorid vápenatý nebo síran draselný, stále se skládá z 90% nebo více chloridu sodného.
sodíkové i chloridové ionty mají důležité funkce. Sodík reguluje krevní tlak a hraje roli v přenosu zpráv mezi nervy a svaly, zatímco chlorid je součástí kyseliny chlorovodíkové potřebné pro trávení.
úloha udržování správné koncentrace minerálů v krvi spadá do ledvin. Pokud hladina chloridu sodného v krvi vzroste z požití příliš velkého množství soli, ledviny vylučují méně vody, aby zředily krev a udržovaly správnou koncentraci soli. To však má za následek zvýšení objemu krve, což může vést ke zvýšení krevního tlaku a otoku v tkáních při úniku vody z krevního řečiště.
Žízeň často doprovází velký příjem soli, protože voda bude také být vypracovány ven z buňky, pomáhají udržovat správnou koncentraci soli v krvi. To je důvod, proč jíst slané potraviny může vést k žízně i dehydrataci! A nezáleží na tom, zda se jedná o stolní, mořskou, jodizovanou nebo himálajskou sůl.
aktuální doporučení je, že příjem sodíku být pod 2300 mg denně (to je 6000 mg chloridu sodného, nebo zhruba jedna čajová lžička), ačkoli tam je nějaká diskuse o tom, zda lidé s normálním krevním tlakem mají omezit příjem soli. Některé studie skutečně ukázaly, že lidé, kteří konzumují méně než 3000 mg sodíku denně, jsou vystaveni většímu riziku srdečních chorob než lidé s příjmem 4000-5000 mg. Většina soli ve stravě pochází spíše z konzumace zpracovaných potravin než ze třepačky soli. Jeden plátek pizzy může obsahovat až 1000 mg sodíku.
@AdaMcVean