V roce 1810 španělský Guvernér Vicente Emparán byl sesazen ze své pozice jako Generální Kapitán Kapitána Obecné Venezuela (koloniální administrativní region, který byl zřízen v Viceroyalty Nová Granada v roce 1777 dát provincií Venezuely větší autonomii). V Caracasu byla zřízena junta. Po celé Venezuele tam byly rozdílné názory na to, zda v různých provinciích bude následovat a vytvořit jejich vlastní junty, zda by podporu Caracasu Junta, nebo zda zůstane věrný Španělsku. Tyto rozdíly eskalovaly do občanské války.
V té době Junta v Caracasu, prohlásil, že jedná ve jménu Ferdinanda VII., španělský král, který měl abdikoval po Napoleonské invazi do španělského Poloostrova. Frakce, která upřednostňovala nezávislost, se však měla stát dominantní a vést hnutí za nezávislost. V čele této nezávislosti kampaně byli Francisco de Miranda a Simón Bolívar, vojenské muži, kteří žili v Evropě a byl ovlivněn myšlenkami Osvícenství a francouzské Revoluce.
Miranda použila trikolóru v kampani za nezávislost a vlajka tvoří základ dnešní Venezuelské vlajky, který používá stejné tři barvy s přidáním hvězd a erbu.
v roce 1811 Francisco Miranda přesvědčil Venezuelský národní kongres, aby vyhlásil nezávislost. Mnoho regionů ve Venezuele vyhlásilo nezávislost 5. července 1811 a krátce nato byla napsána ústava. Existovaly však i regiony, které se odmítly připojit k republice. Jednalo se o města Coro, Maracaibo, Guayana a Valencia, která se původně připojila, ale poté změnila pozici. V zemi tak i přes vyhlášení nezávislosti stále zuřila vnitřní válka. První Venezuelská republika byla ztracena v roce 1812 po bitvě u La Victoria a zemětřesení v Caracasu. Francisco Miranda a Simon Bolívar vedl kampaň, aby získali kontrolu nad Venezuela jednou a Druhé Republiky Venezuela byla založena v roce 1813. Opět se to nepodařilo, kvůli místním povstáním a španělskému monarchistickému znovudobytí.